Navigace: návod | obrázky | technické detaily | střihová šablona | zdroj
Připravili: Zuzana Tvrdíková a Vladímír Procházka
Foto a kresby: Vladimír Procházka
Potřebujete stan?
Malý, dokonce čím menší tím lepší, ale na nohy aby netáhlo?
Pak nepřehlédněte!
Nocleh pro jednoho spáče v rezidenci. Nocleh pro dva spáče s kompletní bagáží v absolutním pohodlí. Komfort pro tři spáče bez bagáže. Pro náročnou čtyřčlennou společnost trochu nenáročného počítání centimetrů a pak spokojenost plnou lidského tepla.
Lehké kupolovité stany táhnou vítězně světem. Jsou prostorné, odolávají větru i sněhovým přívalům, jsou samonosné a velmi lehké. Kompletní stan má hmotnost 3,2 až 3,5 kg. K jeho získání vede u nás jen jedna cesta: Udělej si sám!
Protože potřebujete pouze základní krejčovské dovednosti, šicí stroj, přibližně 800 až 900 Kčs, trochu štěstí při shánění materiálu a chuť zkusit to.
Náš stan je dóm s podlážkou ve tvaru pravidelného šestiúhelníku se třemi nosnými oblouky. Oproti stanům s obdélníkovým půdorysem má variabilnější vnitřní prostor a větru vystavuje pouze menší rovné plochy. Protože všechny stěny stanu jsou stejné, vystačíme jen se dvěma střihy, jedním pro vnitřní a druhým pro vnější střechu, a s podlážkou.
V zahraničí se nejčastěji používají pruty ze speciálního pružného duralu o vnějším průměru 8,35 až 10,5 mm, s tlouštkou stěny pouhých 0,675 mm. Oblouk vznikne napružením rovné trubky, která se po složení stanu opět sama narovná, díky kvalitě použitého materiálu. Lze využít i trubky z duralu, které se předem ohnou do oblouku a tento tvar si zachovají. Je to sice poněkud nezvyklé řešení (nosit trubky v batohu), ale používá je i americká firma Stephenson u prvotřídních tunelových stanů – výhodou je větší tuhost konstrukce. Vhodné jsou i pružné sklolaminátové pruty. Podobné používají v ohrádkách u lyžařských vleků a podle mínění stavitelů kajaků by se daly zhotovit i podomácku. Nejjednodušším řešením je návštěva některé sportovní prodejny v NDR a zakoupení dostatečného počtu siličů svalů. Je to velmi pružný prut z plného sklolaminátu s rukojeťmi na obou koncích. Ty odřízneme a jedna sekce oblouku je na světě. Výhodou těchto siličů je velká pevnost, přijatelná cena a možnost výběru různých průměrů. Jsou ale poněkud těžší. Způsob spojování sklolaminátových prutů je zřejmý z obr. la: Do jed-noho konce trubky se epoxidem zalepí asi 7 cm dlouhá část slabšího prutu tak, aby přečnívala asi o 4 cm. Pomocí těchto spojek se ze šesti až osmi dílů sestaví celý oblouk. Pak jím protáhneme silnější opředenou gumu, trochu ji napneme a na kon¬cích zajistíme.
Způsob spojení jednotlivých sekcí u oblouků z plného sklolaminátu je patrný z obrázku lb, přesah je opět asi 4 cm.
Na vnitřní stan postačí jakákoli lehká látka, která váží okolo 50 g/m². Důležité je, aby byla prodyšná. Budeme-li stan používat převážné v letních měsících, uděláme vnitřní střechu třeba z monofilu. Na vrchní střechu použijeme lehkou nepromokavou plášťovinu. Vhodná je Unisona PU, silonová tkanina s vrstvou polyuretanu nebo Unika.
Lehkým a levným materiálem na podlážku je tkaná polyetylénová fólie z prodejen zahrádkářských potřeb (tzv. kostičkový igelit). Nevýhodou je poněkud menší skladnost, ale je to podlaha k neroztrhání. Doporučit můžeme i tkaninu s vrstvou PVC – Siz 0139 z Gumotexu Břeclav nebo Unisonu PVC, 133 g/m².
Před zhotovením střihu na vnitřní stan musíme zvolit systém jeho zavěšení na nosné oblouky. Nabízejí se tři možnosti.
První je na obrázku 2: Pruty procházejí 5 až 7 cm širokými „rukávky“, které jsou v místě křížení oblouků, tedy ve vrchlíku, dělené mezerou. Provlékání prutů, a tedy i postavení stanu, je však pro jednotlivce obtížné.
Druhý a jednodušší způsob je na obrázku 3: vnitřní stan je v několika bodech zavěšen na konstrukci pomocí ploché gumy s háčkem. Při stavění stanu se konce oblouků vsunou do úchytek v rozích podlážky, a tím se napruží. Vnitřní střecha se pak zvedne z podlážky a jednoduše zavěsí. I pro jednotlivce je postavení stanu dílem okamžiku.
Třetí a nejjednodušší způsob na obrázku 4 spojuje výhody obou předchozích: snadné stavění a dokonalé vypnutí stanu. Tuto „trojúhelníkovou metodu“ zavedla japonská firma Sumitomo u expedičních kupolí typu Messner. Střecha visí na šňůře nebo na opředené gumě, kterou po přehození přes oblouk jednoduše zaklesneme do háčků. Úchytných bodů (háčků i oček, které se střídají) je sedm pod každým půlobloukem, navíc pak jeden společný ve vrchlíku. Šňůra je v každém očku pevně uchycena. Místo háčků, které nebývají k dostání, můžete použít lehké podprsenkové přezky z pružného plastu.
Rozměry potřebné pro vykreslení střihu vnitřního stanu získáte následovně (obr. 5): Oblouk se vypne provázkem jako luk na požadované rozpětí. V místech plánovaného zavěšení střechy se leukoplastí o délce žádané mezery mezi vrchní a vnitřní střechou (na obr. 5 čísla vně oblouku) přichytí další vypnutý provázek, vedoucí od podlahy až k vrchlíku. Ten znázorňuje průběh švu mezi dvěma budoucími sousedními stěnami. Třetím provázkem vytvoříme kolmici mezi tětivou oblouku a vrchlíkem. Měříme vodorovné vzdálenosti mezi kolmicí a koncem leukoplasti v místě, kde je k ní uchycen provázek kopírující oblouk. Jak vyplývá z geometrických zákonitosti, tyto vzdálenosti tvoří přímo šířku dílu střihu v rovině. Vzdálenost těchto rovin je určena délkami hran střihu, které měříme mezi jednotlivými úchytnými body na provázku kopírujícím oblouk. Střih pro stan se zavěšením podle obr. 3 je na obr. 6, všechny míry jsou v centimetrech.
V případě zavěšení stanu podle obrázku 2 nebo 4 měříme ve více bodech a rovinách. Šrafovaná část představuje zvednutí podlážky, která zabíhá do stěn. Střih stěny je tedy o tuto šrafovanou část menší. Míry jsou uvedeny bez přidání na švy. Pokud to krejčovsky zvládnete, volte dvojité švy (obr. 7). Namáhaná místa (švy u úchytek, rohy podlážky…) zevnitř podložte dalším kouskem látky.
Střih podlážky. K pravidelnému šestiúhelníkovému půdorysu vnitřního stanu (obr. 5) přidáme po obvodu díly ve tvaru šrafované části z obr. 6 a přídavek na švy. V rozích podlážky přišijeme úchytky oblouků buď podle obr. 2 (popruh se zdířkou), nebo podle obr. 3 (kapsičky ze silnější látky). Poutka u obou úchytek jsou pro ukotvení stanu kolíky.
Střih na vnější střechu uděláme nejsnáze na hotovém vnitřním stanu. Postavíme jej a proměříme vodorovné vzdálenosti dvou sousedních oblouků v různých výškách. Vrchní střechu necháme přesahovat do poloviny zvednuté podlážky, končí tedy asi 10 cm nad zemí. Na koncích švů mezi jednotlivými díly přišijeme popruhy se zdířkami, kterými střechu přichytíme ke koncům oblouků, jsou-li s podlážkou spojeny podle obr. 2. Máme-li kapsičku podle obr. 3, pak se vrchní střecha přichytí opět pomocí gumy s háčkem (místo na obr. 3 označené šipkou). Pro zimní použití je vhodné udělat vrchní střechu až k zemi a na její hranu přišít dokola asi 20 až 25 cm široký pás látky. Ten se zahrne sněhem. Stan je pak lépe ukotven, uvnitř je teplejší, mezi střechy nefouká.
Vchod vytvoříme například podle 8: ve vrchní střeše dvěma zipy obdélníková „vrata“ (jejich podepřením vznikne předsíňka), která se dají srolovat a přichytit suchými zipy. Ve vnitřní střeše pak jedním svislým a dvěma vodorovnými zipy (vznikne široký otvor).
Chcete-li zhotovit stan pro čtyři osoby, musíte zvětšit nejdeisi rozměr podlážky (z 250 na 270 až 275 cm). Dále úměrně zvětšíte (vynásobením koeficientem 1,08 až 1,1) všechny ostatní miry včetně délky oblouku.
Tak, a máte po starostech…
Na všech snímcích je stan se zavěšením vnitřní střechy „trojúhelníkovou metodou“. Stan není nový, ale po několikaletém úspěšném provozu.
1 – Napružené oblouky konstrukce jsou zasazeny do úchytek v rozích podlážky, vnitřní střecha stanu je částečně zavěšena.
2 – Postavený vnitřní stan.
3 – Kompletní stan s vrchní střechou. (Nejde o komerční výrobek, nálepka je jen pro ozdobu.)
4 – Samonosná konstrukce umožňuje snadně přenášeni stanu. Jednoduchý je i úklid – smetí prostě vysypeme.
5 – Kopule se samonosnou konstrukcí se dá postavit i tam, kde nejde zatlouct ani jeden kolík. Pozor, aby stan neuletěl! Pokud je podlážka zatížena běžnou bagáží (a ještě lépe „nájemníky“), vše je v pořádku.
Časopis UM – Magazín zájmů a zálib, léto 1990. Vydavatelství Panorama.