Na tripu

Záloha starého webu včetně fotek dostupná přes www.kralyk.com/backup (je potřeba udržet klíčové slovo „backup“ v URL).

Cestování rozšiřuje obzory. Poznávání míst, lidí, rozdílů, kultur, sebe sama.

Tatry, Orava, Morava (2009)

Původně mělo jít o cestu (opět na kole) z Prešova do Slovinska k moři. Na kole samozřejmě. Bohužel, není každý den posvícení. Teleport vlakem na východní Slovensko, zděšení z kola, na kterém подруга Лыдия zamýšlí jet, vedro, pár piv a druhý den odjezd. Počasí se rozbilo právě ve chvíli, kdy jsme se vydali na cestu.

Jedeme s neurčitým cílem, oklikou pod Tatry, do kopce k Štrbskému plesu, pár hodin procházka, aby byla změna, a zase dolů, do nudné nížiny, k Liptovskej Mare. Užíváme si pár slunečných dnů. Abychom se dostali na Oravu, přejíždíme nepříjemný kopec, Lydka funí a zuří. Jako každá žena na kole. Odměnou je nám zima a vodní nádrž Orava. Je tak trochu jasné, že do Slovinska nedojedeme. Obracíme na Moravu, oproti Slovensku levný to kraj, a přes Vsetín, Zlín, Luhačovice, Uherský Brod se vracíme zpět na Slovensko, do Nového Mesta nad Váhom. Mlask! Do videnia.

Sámotného mě čeká cesta do Znojma, pár dnů oddychu a dojezd do Prahy. Tohle byl krátký výlet. Státní zkouška je za dveřmi…

Francie, Ukrajina (2008)

Prázdniny 2008, tři čtvrtě roku po návratu z výletu k protinožcům, další semestr úspěšně za mnou. Čas na poznávání dalších neznámých krajů. Původně společná cesta (jako výlet do Skotska; tentokrát ale na kole) se nakonec změnila v cestu jen mou. Se sponzorským darem od Sport Arsenalu a tudíž jakýmsi závazkem. Cíl? Dojet co nejdál, ve Francii sbírat meruňky a vydělat nějakej eurodrobák.

Nejkratší a nejsnazší cesta do Francie vede bezesporu podél Dunaje. Zpočátku je značně nudná. Práce na jihu v Provence už ale nebyla. Přijel jsem pozdě. Díky veškeré moderní komunikační technologii jsem se nakonec dojel podívat jen do Marseille a St. Tropez a pak hned obrátil kolo do hor. Cesta zpět do ČR přes hory a doly byla mnohem chutnější.

Na Lipně se ke mně opět připojila Mysha, pošlapeme na Ukrajinu, do divočiny. Přejíždíme ČR, Slovensko, Podkarpatskou Rus, dokonce i Karpaty. Za nimi už je jen relativní rovina. Ze Lvova volíme vlak do Užhorodu, na kolech do Košic, znovu vlakem až do Bratislavy. Čas nás tlačí. Navštěvujeme Mikulovské vinobraní, dojezd do Brna, Mysha vlak, já na kole do Prahy v 5 °C. Zábava?

Cesta do Indie, dále přes jihovýchodní Asii až do Austrálie. Na cestě zpět měsíc v Singapuru a Malajsii, dojezd do Prahy východní Evropou (2006–2007)

Rozhodnutí po 2 letech přerušit studium, všechno tu zabalit a odjet někam daleko. Indie zdá se být dobrý cíl. Tříčlenná skupina zbloudilých duší odjíždí koncem června 2006 směr východ. Po dvou týdnech stopování, upocení, nemytí a nevyspalí, překračujeme v Lahore indicko-pákistánskou hranici.

V Indii pobýváme dva a půl měsíce, během kterých nás opouští ženské jádro výpravy. Projíždíme Ladakh, přes Nové Dillí dále na jih do Bombaje a po pár dnech strávených v horečkách v Goe přejíždíme subkontinent na východní pobřeží do Chennai. Kolkata, Darjeeling, Sikkim a odlet z Guwahati do Thajska.

Jihovýchodní Asii dáváme konečně na kole. Z Bangkoku do Kambodži pro víza, ostrovy na jihu Thajska, Malajsie kvůli vízům, Vánoce nedaleko Krabi na ostrově Koh Pu. Po Novém roce volíme přímou cestu do Singapuru. Velké plány, v nichž hrála roli i Indonésie, musí být změněny. Nejsou peníze, není čas.

Do Austrálie přijíždíme za prací. I když ji není problém najít, jsme nakonec vyhnáni bez výplaty. Měníme strategii – budeme cestovat. Výlet do Sydney se vydařil, cestou zpět jsme se trochu projeli a zbytek času v Perthu práci máme. Tady se naše cesty rozdělují.

Po třech měsicích odlétam zpět do Singapuru, ze kterého po nedlouhém čase napůl stráveném v Malajsii letím až do Istanbulu. Od července do října 2007 šlapu sám cestou z Istanbulu do Prahy, která mi nachystala nespočet milých překvapení. Do rodné Prahy jsem dojel po 15 měsících živý a zdravý.

Po Evropě – Skotsko, Rumunsko, Bulharsko a všechno mezi tím (2005)

Má první nezávislá cesta z Prahy stopem až do Skotska, pak na druhý konec Evropy (ten východní) a zpět. Týden práce na farmě, trocha cestování, tranzit přes Evropu na svatbu do Rumunska, poté Bulharsko. BulgariaTek, přátelé z Čech a Yaya. No a pak zase domů, ať nepřijdeme pozdě do školy.